Už jako malý kluk, jsem utíkal před světem do sklepa. Tam byla i ta tajemná komnata, ve které se vyvolávaly fotografie. Lidí jsem se bál a to mi zůstalo dodnes, ale tenhle svět mi dal naději. Přes hledáček fotoaparátu jsem zvládal žít. A i dnes kdy, se svou kamarádkou, roztroušenou sklerózou, slavíme 20 let, je fotografie má jediná hybná síla do života.

Jsem tichý společník, který zvěční vaše životy. Úsměvy i slzy. Vše co život přináší. příběhy. které tu budou i poté co dojdeme na konec cesty. Díky fotografii tu budeme ve vzpomínkách navždy....